Pro Byznys pro společnost exkluzivně uvedl pan Mgr. Jan Mareš, vedoucí oddělení udržitelného rozvoje, a jeho kolektiv z Ministerstva životního prostředí České republiky.

„Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu bude příští rok 30 let. Toto číslo zatím není důvodem ke gratulacím a chystání velkolepé oslavy, vyvolává spíše skepsi z přešlapování na místě. Je ale i výrazem toho, že lidstvo v moderních dějinách nestálo před podobnou výzvou. Změna klimatu není ozbrojený konflikt, v kterém jsou vymezeny linie a vyjednány aliance, ale pozvolným procesem, který ovlivňuje ekosystémy, ekonomiky a společnosti, v každé zemi specificky. Slovy Davida Attenborougha, která pronesl v úvodu summitu COP26: „Stabilita, na které jsme všichni závislí, se hroutí". Pařížská dohoda obnovila naději, že globální řešení je možné, pokud jej lze považovat za spravedlivé.

Výsledek konference smluvních stran v Glasgow lze považovat jako jeden z nejméně špatných, u něhož se však bude oprávněně diskutovat, zda je tváří tvář realitě dostatečný. Dobrých zpráv je několik. Podařilo se uzavřít všechny technické záležitosti v Pařížské dohodě. To možná zní překvapivě, ale některé její části zůstávaly od roku 2015 nedořešené. Ve Skotsku se mj. podařilo konečně najít shodu na článku 6 pokrývajícím obchod s uhlíkovými kredity na globální úrovni. Státy se nad rámec dohody také zavázaly k zatažení brzy v případě odlesňování a jeho zastavení do konce dekády, tj. do roku 2030. - od roku 1990 zmizelo 80 milionů hektarů lesů po celém světě.

Nejvýznamnější je ale deklarace odklonu od uhlí, která ovšem neprošla v původně navržené podobě. Na nátlak Číny a Indie zůstala diplomaticky flexibilní, ovšem stále v duchu Pařížské dohody umožnit rozvoj těm státům, které historicky tolik neprofitovaly na globálním hospodářském růstu a společenském pokroku spojeném s produkcí CO2. K loňskému závazku Číny k uhlíkové neutralitě do roku 2060 se připojila Indie, která ji chce dosáhnout do roku 2070. Nastavování ambiciózních cílů, byť s fázovým posunem, je důkazem, že domácí politiky Evropské unie mají vliv na světové úrovni a není důvod se jim vysmívat. Obdobně i deklarace přijatá na téma bezemisní mobility dává příslib, že EU nezůstane v horizontu 15 až 20 let sama v iniciativě případného zákazu výroby spalovacích motorů. Své podpisy k ní připojila řada států, měst, automobilek (mezi nimi i Volvo, Ford či General Motors) i soukromých společností s velkými flotilami automobilů (Siemens, Tesco, Unilever). Ačkoliv je nepochybné, že tento krok bude mít zásadní dopady na domácí průmysl, nemuselo by v případě naplnění deklarace hrozit přesunutí výroby z ČR, resp. EU, a tím pádem ani tzv. únik uhlíku.

Méně povzbudivý je výsledek závazku ke snížení emisí metanu. Ten se podle expertů podílí na globálním oteplení stejně jako oxid uhličitý, ale kvůli schopnosti vázat účinněji teplo jsou i nižší koncentrace problematické. K tomuto závazku u se připojilo osm desítek států, ovšem bez Číny a Ruska jako významných emitentů. Přísliby ani konkrétní závazky se dlouhodobě nedaří naplnit ani v oblasti klimatické spravedlnosti a financování klimatických politik. Přestože spojení finančnictví a klimatu je v Evropě hojně, rozvojové země a země nejvíce zasažené změnou klimatu nedisponují dostatečnými prostředky na mitigaci ani adaptaci, neboť se nepodařilo naplnit cíl mobilizovat 100 miliard dolarů ročně na podporu těchto států. Nenaplnily se tedy naděje na zajištění financování ztrát a škod způsobených změnou klimatu v rozvojových zemích odhadované v bilionech dolarů, a rozvinuté státy nepřevzaly zodpovědnost za historický podíl na produkci emisí skleníkových plynů.

Pro bilanci výsledků COP26 platí okřídlený výrok Daga Hammarskjölda, druhého Generálního tajemníka OSN, o tom, že Organizace spojených národů nebyla založena proto, aby přivedla lidstvo do nebe, ale aby ho zachránila před peklem. Stávající propočty ukazují, že pokud se naplní předložené strategie, očekávané zvýšení globální teploty do konce století se podaří snížit z 2,8 na 2,4 stupně Celsia. To je stále více, než je vědecky uznávaný práh pro udržení světa podobného tomu, jak jej známe a ke kterému se svět zavázal v Pařížské dohodě. Musíme hlasitěji a zřetelněji komunikovat, že náš uhlíkový rozpočet je již téměř vyčerpán. Planeta se oteplila za posledních dvě stě let o 1,1 stupně Celsia. Spodní hranici oteplení o 1,5 stupně, které nepřinese nevratné změny a změní svět, tak jsme ho znali, máme již „na dohled". Problém je tedy skutečně v desetinách stupňů. Nemáme tedy globálně k dispozici další dva stupně, jak by se z některých tvrzení mohlo zdát.

Poselství COP26 je, že i když jsme trénovali na dlouhé tratě, je třeba se přizpůsobit terénu. Pozorované dopady změny klimatu začínají odpovídat scénářům pro druhou polovinu našeho století. Je tedy třeba přidat na tempu a přestat žít na uhlíkový dluh. Volání po odpovědnosti i ve vztahu k uhlíkovému rozpočtu není žádným šílenstvím, nýbrž základem odpovědného přístupu."

Autor fotografie: COP26, Attribution-NonCommercial-NoDerivs 2.0 Generic (CC BY-NC-ND 2.0), https://www.flickr.com/photos/186938113@N07/51643790241/in/album-72157720089186278/