Po řadu let jsme byli svědkem toho, že ekologické náklady, tedy externality, spojené s primární výrobou a nakládání s odpadem, nebyly zohledněny v ceně na trhu.

Koneckonců i spotřebitelské chování bylo vedeno snahou o co nejčastější obměnu výrobku s tím, že ten starý se jednoduše vyhodil bez dalšího promyšleného využití. Do životního cyklu se celý výrobek ani jeho komponenty aktivně nevracely.

Tento model však začíná být drahý nejen pro životní prostředí, ale i pro celý systém. Diskuse proto probíhají nad tím, jak principy cirkulární ekonomiky podpořit i finančními nástroji tak, aby byly motivovány ty procesy a firmy, které jsou schopné lépe primárně i sekundárně využívat výrobky a používat k jejich výrobě lépe dostupné materiály. Právě nyní, kdy máme k dispozici nové technologie, které mohou efektivněji řídit výrobní a logistické procesy a zákazníci začínají rezonovat i s jinými koncepty než je konzum, má uzavřená ekonomika, kde věci a materiály cirkulují, šanci.

O "cirkulární ekonomiku" se zajímá i Evropská komise, která přijala komuniké "Směrem k cirkulární ekonomice: program nulového odpadu pro Evropu". Jako součást komuniké připravuje Evropská komise také legislativní návrhy pro recyklaci a cíle v oblasti eliminace odpadů, podpory udržitelných budov, zelených opaření pro střední a malé podniky a další. Například komunální odpad by se do roku 2030 měl zrecyklovat nebo znovuvyužít ze 70% či do roku 2025 snížit potravinový odpad na 30%. Opatření by se měla dotknout i dalších oblastí jako reportingu odpadů, harmonizace sledování dat v této oblasti a odstraňování zbytečné administrativy.

Autor článku: Pavlína Kalousová