Zentiva má plán, jak zaměstnat víc osob s handicapem

Ředitel komunikace společnosti Zentiva Libor Kytýr má na starost sociální odpovědnost firmy. Sám říká, že je rád, že CSR program skupiny Sanofi, do níž Zentiva patří, se v posledních letech zaměřuje také na uplatňování lidí s handicapem přímo ve firmě. Sanofi globálně zaměstnává přibližně dvě procenta hendikepovaných. V Česku by se do budoucna chtěli k tomuto číslu přiblížit.

Uspořádali první setkání zaměstnanců s lidmi s postižením, na kterém si zaměstnanci v praxi vyzkoušeli, jak se žije na kolečkovém křesle nebo se slepeckou holí. "Do vyhledávání handicapovaných zaměstnanců zapojíme neziskové organizace a vysoké školy," říká Kytýr.

Zentiva se chce soustředit mnohem více na zaměstnávání handicapovaných. Je to tak?

Celá naše CSR strategie je postavená na čtyřech pilířích. První z nich je Pacient, kvůli jehož potřebám chodíme každý den do práce. Druhý pilíř jsou Lidé, tím myslím především vlastní zaměstnance a komunity, v nichž působíme. Třetí je Etika a čtvrtý je Životní prostředí.

Právě v pilíři Lidé jsme přemýšleli, jaké všechny aktivity chceme podporovat. Kam se posunout dále. A samozřejmě oblast handicapovaných se velmi nabízí.

V celé skupině zaměstnáváte dvě procenta lidí s postižením?
Ano, po celém světě. Společnost Sanofi v rámci svých CSR aktivit vyhlásila rok 2015 jako rok osob se zdravotním postižením. Záměrem tohoto programu je lépe pochopit specifické potřeby lidí se zdravotním postižením, najít vhodné možnosti podpory jejich začlenění do pracovního života a přispět tak k boření bariér na obou stranách.

Program je v tuto chvíli nejvíce propracovaný v naší mateřské firmě ve Francii, kde dávají práci 1217 handicapovaným zaměstnancům.

A v Česku?
Zatím jsme pod jedním procentem, což je samozřejmě málo. Jako každá velká firma se tento fakt snažíme kompenzovat spoluprací s organizacemi zaměřenými na handicapované, které pro nás například vyrábějí vánoční dárky.

Využíváte tedy náhradní plnění?(Firmy v Česku s více než 25 zaměstnanci by měly zaměstnávat 4% postižených. Pokud handicapované nezaměstnají, mohou odebírat zboží či služby od firem, které mají mezi zaměstnanci více než 50 % těch s handicapem. Jde o takzvané náhradní plnění. - pozn.)

Přesně tak. Chceme však dát více příležitostí handicapovaným přímo ve firmě. Není to však úplně jednoduché, protože máme výrobní závod, kde jsou možnosti relativně omezené. Větší příležitosti jsou v oblasti administrativy.

Jak zaměstnance s postižením oslovujete?
Jsme teprve na začátku. Chceme spolupracovat s různými neziskovými organizacemi a budeme se snažit i sami, třeba v rámci našeho programu dobrovolnictví. Když už naši zaměstnanci pomáhají v určitém zařízení, tak mohou vytvořit první kontakt a rozhlédnout se, zda by se tam nenašel potenciální zaměstnanec pro naši společnost.

Takže se zaměřujete na odborné dobrovolnictví?
Neziskové organizace dnes potřebují nejen finanční podporu, ale i podporu odbornou. Firemní dobrovolnictví je pro nás vůbec klíčovou aktivitou. Dáváme lidem možnost strávit jeden pracovní den za rok v neziskové organizaci. Dnes máme nějakých 150 lidí, kteří se aktivně účastní tohoto programu, což je deset procent všech zaměstnanců v Česku.

Budete při vyhledávání handicapovaných zaměstnanců spolupracovat i s vysokými školami?
Dlouhodobě spolupracujeme také s vysokými školami, především s Univerzitou Karlovou, a to jak s její hradeckou fakultou farmaceutickou, tak s pražskou lékařskou fakultou. V rámci této spolupráce vidíme také řadu příležitostí.

Jsme téměř na konci roku, jaký CSR projekt se vám letos podařilo úspěšně rozjet?
Velký úspěch má vzdělávací program pro žáky prvního stupně základních škol, které učíme poskytovat první pomoc. Zjistili jsme, že v osnovách není první pomoc v tuto chvíli vůbec zakotvena. Už máme osvětu za sebou ve dvou regionech ? ve Středočeském a Jihomoravském kraji. V tomto programu intenzivně spolupracujeme se záchrannou službou příslušného kraje.

Mají o to školy zájem?
Obrovský. Protože je to pro ně možnost získat další vzdělávací předmět. Do budoucna bychom program chtěli rozšířit i na dospělé, protože tam je neznalost první pomoci také velká, což jsme zjistili v průzkumu mezi veřejností.

Co vám v něm vyšlo?
Asi třicet jedna procent lidí vůbec neví, jak má poskytnout první pomoc. Důvodem je, že buď neznají zásady první pomoci, nebo se bojí, aby zraněnému člověku neublížili, nebo aby se dokonce nenakazili nějakou nemocí. Což nás trochu šokovalo, musím říct.