Proti mladé dravosti zdravý rozum a zkušenost, říká Horníková z GSK

Dospívala v šedesátých letech minulého století v Trenčíně na Slovensku na pravidelných "kávičkách o půl třetí" mezi osmdesátiletými ženami, které ještě pamatovaly monarchii. Mezi ženami, které o emancipaci nevěděly nic, do práce nechodily, podporovaly své muže, ale báječně zvládaly umění elegance, krásného vzpomínání na lepší časy a společenské konverzace. Přesto jí z jejích snů gymnazistky, která chtěla změnit svět a vyléčit lidi z rakoviny, nikdy její "tety" nezrazovaly.

I díky nim objevila generální ředitelka společnosti GlaxoSmithKline Monika Horníková neuvěřitelnou moudrost starších lidí. I proto spolupracuje s neziskovou organizací Elpida a v tématu diverzita ji nezajímají jen rovné šance žen a mužů, ale právě i problémy seniorů a handicapovaných.

Jak se studentka gymnázia ocitne na pravidelných sedánkách dam o sedm desítek let starších?

Jednoduše. Mojí mamince brzy umřeli oba rodiče. A velmi vřelý vztah navázala s naší sousedkou, která mi byla vždy tetou. A právě u ní se tyto dámy, které nezlomily ani války, ani rok 1948, pravidelně na kávičku scházely. Byla to úžasná žena, moudrá.

Neuměla moc dobře vařit, přesto velmi dbala na to, aby jedla pětkrát denně, každý den ušla svých pět kilometrů. A když jí lékař v sedmdesáti řekl, aby přestala po padesáti letech kouřit, jinak že se žaludečních vředů nezbaví, odložila cigarety ze dne na den. Umřela ve 102 letech?

 

Kdy jste odešla z Trenčína?

V osmnácti. Po maturitě. S mým mužem, tehdejším přítelem, jsme už tehdy dělali standardní a latinsko-americké tance a šli jsme studovat vysoké školy do Bratislavy. On stavařinu, já nejprve rok chemii, pak jsem přestoupila na farmacii. Profesionálně jsme tančit totiž nechtěli, ale nakonec jsme to jako amatéři dotáhli až k titulu mistrů republiky v roce 1990.

 

Proč jste se rozhodla pro farmacii?

Všechny dívky mé generace chtěly být učitelkami, prodavačkami nebo lékařkami. Na medicínu jsem se nedostala, i z kádrových důvodů, ale nechci se vymlouvat. Tak jsem šla na chemii, po roce na klinickou farmacii, a z té už jsem pak na medicínu nešla, i když jsem mohla. V té době jsme už hodně tančili, jezdili do zahraničí, trénovali a já měla ve škole individuální studijní plán. A farmacie mě opravdu bavila.

Jak jste to skloubili? Tanec a vysokou školu?

Nezažili jsme typicky vysokoškolský život, nechodili jsme na večírky. Ale na druhou jsme hodně jezdili s klubem na zahraniční soutěže, což byla sice jiná zábava, ale také úžasná. V týmové choreografii jsme byli pravidelně ve světové šestce, někdy trojce.

Nechybí vám tanec?

Samozřejmě, ale teď prostě není čas. Když jsme ale přišli před lety do Prahy, nabídli jsme kurzy tance pro seniory neziskové organizaci Elpida a dva kurzy jsme s manželem udělali v rámci dobrovolnictví. Byli to lidé od pětačtyřiceti do pětasedmdesáti. Byl tam i pán s umělými koleny, a když jsem chtěla, aby kolena při tanci jive více zvedal, řekl, že by rád, ale že to není možné. Teď na to bohužel není čas, trénuje můj muž, ale jednou si určitě malou taneční školu založíme, to jsem si jistá.

I když před pár dny jsem nabídla, že se dobrovolnicky zapojím do pacientské skupiny parkinsoniků, kteří pomáhají pacientům tancem: tangem. Za pár dní mám schůzku s jejich terapeutem, sama jsem velmi zvědavá, jak to přesně funguje, byť rozumím tomu, že pohyb tanga může této skupině nemocných skutečně pomoci.

Diverzita: z pěti procent na třiatřicet

V Indexu žen ve vedení, který nedávno představila platforma Byznys pro společnost, jste se umístili v sektoru velkoobchod-maloobchod velmi dobře.  Je standardní ve farmaceutických firmách, že mají ve vedení více žen?

Ve zdravotnictví, a tedy i ve farmaceutických společnostech, obecně pracuje více žen. Protože ženy mají v DNA potřebu pečovat, starat se. Ale ještě před osmnácti lety jsme v celé skupině GSK byly v nejvyšším vedení dvě ženy, dvě generální ředitelky z komunity 130 generálních ředitelů GSK ve světě - to bylo pod pět procent.

Možná, že jde o britský princip, ale anglo-americké firmy se nesnaží napravit situaci kvótami, ony udají směr. Vysvětlují proč, motivují. Vytvoří interní politiky a předpoklady, procesy a struktury a najdou ambasadory změny. Trvá to sice delší dobu, ale dnes jsme globálně ve firmě na 33 procentech žen ve vedení.

A já mám od března úplně nové vedení, protože někteří z původního týmu odešli do globálního týmu a jiní chtěli změnit práci, ale podařilo se mi, že v managementu jsem já, čtyři ženy a čtyři muži. A funguje to. Protože tak to má být, kopírovat poměry ve společnosti. Rozhodně bych nikdy nechtěla čistě mužský nebo čistě ženský tým, to není dobře.

Daří se vám objevovat talentované ženy ve vaší firmě?

Jsem velmi hrdá, ne pyšná, hrdá, že jsem vždy dokázala nesobecky investovat hodně energie do podpory mladých žen a pomoci jim vytvořit kariérní cestu, aby se nebály jít na mateřskou a zase se vrátit, a přitom postupovat směrem nahoru.
Teď mám ve vedení dvě maminky na mateřské a po půl roce už plánujeme, jak se pomalu "nalodí" zase na naši palubu.

Z čeho mají ženy největší strach?

Z toho, zda to zvládnou. Víte, už jsem vychovala i ženy, které jsou dnes na regionálních pozicích. I to je role ambasadora, vysvětlovat, proč je strach zbytečný, musí umět lidi povzbuzovat, propojovat, dodávat potřebné informace.

Jedna kolegyně tady začínala před šesti lety jako dvacetiletá studentka na pozici asistentky a nyní je už v globálním seznamu talentů. To je ten úspěch.

 

A co věková diverzita? Daří se vám propojovat mladší se staršími?

Ano, dám vám příklad. Před nějakou dobou jsme na vysoký post přijali člověka, který měl spíš blíž šedesátce než padesátce. A byl to výborný krok. Čímž neříkám, že bychom o tom ve firmě dlouze nediskutovali. Získali jsme tak kompetenci, zralost a moudrost, kterou mladí kolegové ocenili.

Víte, vůči mladé dravosti a nápaditosti musíte mít někoho, kdo použije zdravý rozum a zkušenost. O tom je rozmanitost.

 

Vy jste ale tento týden v úterý na konferenci Diverzita pohledem lídrů mluvila i o zapojení lidí s handicapy...

Dám vám příklad. GSK nabídlo nedávno práci ve velké Británii 25 studentům s těžkými handicapy různého charakteru. Vypadá to, že všichni se osvědčili.

Podle statistik žije ve společnosti deset procent lidí s nějakým handicapem, to nejsou jen lidé na vozíku, ale třeba i ti, kdo procházejí vážnou onkologickou nemocí. A my chceme ve firmě takové složení zaměstnanců, jako je složení celé populace.

Máme štěstí, že naši zaměstnanci v Česku se nebojí o svých problémech mluvit, důvěřují firmě, a my jim pak můžeme vytvořit podmínky, abychom to společně zvládli. A není to právě malé procento lidí. Přitom někdy stačí upravit pracovní podmínky, pracovní dobu?

A je to důležité i pro náš byznys. My vyvíjíme produkty - inhalátory, vakcíny - pro pacienty a mnozí z nich mají handicap. A proto i ve firmě potřebujeme lidi, kteří nějaký handicap mají a kteří nám dokážou pomoci nastavit tyto produkty, aby se všem používaly snadno.

Donedávna jsme měli na recepci těžce postiženou kolegyni. Osm let. Sice už u nás není, protože sama chtěla změnu a odešla do neziskového sektoru, ale viděla jsem celé ty roky, jak skvěle vytvářela atmosféru respektu v celé firmě.

Ale musím připomenout, že jsme samozřejmě obchodní firma a musíme mít výsledky. Nicméně, i to se dá dělat lidsky, slušně a s ohledem na druhé. Je to ovšem náročnější, to určitě.

Společenská odpovědnost

Jak se změnil farmaceutický průmysl za posledních pět šest let?

V GSK jsme prodali nemocniční byznys, uvolnili jsme onkologický byznys, protože jsme v tomto segmentu nebyli klíčovým hráčem, což ale neznamená, že v tomto segmentu neděláme výzkum a vývoj. Ale prostě jsme se v Česku zmenšili, bylo nás 250, je nás 160.

Do výzkumu a vývoje ročně dáváme sto milionů korun jen v České republice, ale je to už jiné, protože se výzkum zaměřuje stále více na vzácná onemocnění, na specifické skupiny pacientů. Je to přerod z velkých segmentů, jako byla kardiologie, diabetes, onkologie, jde se více do hloubky. A tím pádem mnohem více záleží, abyste v daném segmentu byli v první trojce firem na trhu. Takže firmy se soustředí na odvětví, kde mohou nabídnout celou řadu produktů a hrají tak významnou roli. My jsme třeba jedničkou ve vakcínách a silní v lécích na respirační onemocnění nebo lécích proti HIV.

Z oněch deseti procent bohatých zemí jsme začali intenzivně expandovat na rozvojové trhy. S fondem Billa Gatese spolupracujeme například na vývoji malarických vakcín, vakcín proti hepatitidě.

Působíte Asociace inovativního farmaceutického průmyslu, kterou pět let řídíte. Daří se vám spolupracovat s vysokými školami, vědci, a vzdělávat i veřejnost?

Česká republika je ve střední Evropě dokonce lídrem v této spolupráci, daří se nám v poslední době velmi dobře propojovat vědce s byznysem naprosto transparentním způsobem. Externí strany o spolupráci stojí.

A samozřejmě se hodně soustředíme na pacienty, na veřejnosti. Máme pěkný projekt Znám své léky. Chceme, aby si lidé mohli otestovat, co berou a zda to nejde proti sobě.

A nyní se chystáme na projekt, aby se k pacientovi nikdy nemohl dostat falešný lék. Je to velké téma. V roce 2017 spustíme pilot, nyní spolupracujeme s generickou asociací, lékárníky, distributory léků na memorandu a chystáme studii proveditelnosti, která musí prověřit všechny toky léků k pacientům.

Musíme zabezpečit, aby byla každá krabička otestovaná, zda nejde o falzifikát. A musíme to zabezpečit i na internetu, v on-line prodeji. Myslím, že i toto je oblast odpovědného podnikání. Starat se nejen o komerční výsledky, ale především o bezpečnost pacientů.

Nemůžu se nezeptat na velkou bolest farmaceutického průmyslu: kauzy, které se týkají uplácení lékařů, aby nabízeli ten či onen konkrétní preparát? Jak je to zabezpečené u vás?

Nastavili jsme úplně nový model. Naši reprezentanti nejsou hodnocení podle množství prodejů, ale podle jejich kompetencí. Jsem přesvědčena, že lékař musí rozhodovat vždy ve prospěch pacienta a průmysl se tak musí chovat a nesmí vytvářet prostředí, kdy půjde lékařům o osobní zisk.

Víte, ono by bohatě stačilo, kdyby se všechny firmy chovaly podle toho, co je v zákoně, a co mají v etických kodexech.

A vyplácí se vám to?

Fungujeme tak od roku 2012. A ano, vyplácí. Zrušili jsme prodejní cíle pro naše medicínské reprezentanty, nehodnotíme je podle individuálních výsledků.

Mnozí výrobci se domnívají, že to nedáme a že nás to zničí, ovšem kuriózně musím říct, že je to přesně naopak, reprezentanti jsou mnohem sebevědomější, jsou to profesní odborníci.

To stačí?

Máme ještě další podmínky. Neplatíme lékaře za to, aby promovali naše produkty, ty si zviditelňujeme sami, my je známé nejlépe.

A navíc chceme mnohem více pracovat s moderními technologiemi. Není nutné, aby náš reprezentant chodil na osobní schůzku kvůli každé změně u produktu. To bere čas jemu a hlavně lékaři, který tak ztrácí čas pro pacienty. Proto se snažíme informace dostávat k lékařům přes weby, webináře, telekonference. Víme, že se někteří lékaři trochu moderní technice brání, ale mění se to k lepšímu.

 

..............................................................................................................................................

Monika Horníková

Vystudovala Farmaceutickou fakultu Univerzity Komenského na Slovensku. Po čtyřech letech práce v Národním onkologickém ústavu v Bratislavě působí od roku 1992 ve farmaceutickém průmyslu.

Od roku 1995 vedla pobočku společnosti GlaxoWellcome na Slovensku a po její fúzi se SmithKline Beecham v roce 2001 se stala generální ředitelkou nově vzniklé společnosti GlaxoSmithKline (GSK). V roce 2006 řídila také pobočky společnosti v Lotyšsku a Estonsku.

Od roku 2007 je generální ředitelkou divize Pharmaceuticals společnosti GSK v Česku.

Pod jejím vedením se společnost GSK pravidelně umísťuje na předních místech v anketě TOP Odpovědná firma v kategorii nejštědřejší firemní dárce.

V letech 2003 až 2006 působila Monika Horníková jako prezidentka Slovenské asociace farmaceutických společností (SAFS), od roku 2010 tuto funkci zastává v České republice. Je předsedkyní představenstva Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP).

Zároveň je členkou dozorčí rady Českého zdravotnického fóra, čestnou předsedkyní správní rady Nadačního fondu GSK a čestnou členkou správní rady o.p.s. Elpida.

Je vdaná a má dvě dcery. Mezi její záliby patří lyžování, literatura, hudba a tanec. Dříve se tanci věnovala profesionálně a začátkem 90. let obhájila s manželem titul mistrů Slovenska ve standardních tancích, stejně tak i titul mistrů České republiky.