Vicemistra světa v čepování piva Jaroslava Učíka najdete nejčastěji v jeho restauraci ve Vrchlabí. Potkat ho ale můžete kdekoliv v Česku, jako školitel objíždí v barvách Plzeňského Prazdroje hospody, kde mají zájem nabízet jen pivo nejvyšší kvality. Na to, že mu je něco přes třicet, toho už stihl hodně. "Kluk z vesnice dokázal přesvědčit Prazdroj, že čepování si zaslouží školu," říká o sobě jen s malou nadsázkou.

Je příjemný, žádný suverén, napadne vás při prvním setkání. "Jsem dítě ze statku, tam za loukou jsem se narodil," potvrdí Jaroslav Učík, že pivní svět dobyl opravdu z podkrkonošského "zapadákova".

Odmalička měl prý vidle v ruce, rodiče drželi krávy, koně, prasata... Pro nejstaršího ze tří bratrů Jaroslava vždycky nějaká práce byla. K tomu, v čem je dnes skutečný mistr, se dostal náhodou, rodiče mu zatrhli nápad stát se policistou, tak šel na obor kuchař-číšník.

Ze samoty u lesa na mistrovství světa

Kolem roku 2004 převzal rodinnou restauraci. "Tehdy to byla fakt hospoda na samotě u lesa," říká a rozhlíží se po podniku, který dnes nabízí osmdesát míst uvnitř a dalších 250 venku. "Byl jsem tu sám se čtyřmi stoly."

S nemnoha hosty tu poustevničil ještě čtyři roky, než se mu zásadně změnil život. "Přijel obchodní zástupce Prazdroje a představil mi soutěž v čepování piva," mluví o soutěži Pilsner Urquell Master Bartender. "Propadl jsem tomu, začal jsem se zúčastňovat, učit se, a v roce 2011 jsem na mistrovství světa skončil druhý."

Mezinárodní barmanská soutěž, která prověřuje vědomosti o značce Pilsner Urquell a schopnosti čepovat pivo, je v pivním světě velmi prestižní. Začíná internetovými kvalifikacemi, konají se regionální i národní mistrovství a postoupit do velkého finále není vůbec jednoduché. "Jako kluk z vesnice jsem rok chodil na divadelní kurzy, abych dokázal před lidmi mluvit do mikrofonu," vzpomíná Učík.

Důkladná příprava se mu vyplatila, mezi šesti tisíci účastníky z osmnácti zemí světa prokázal v teoretické části znalosti z historie i výroby piva, v té praktické pak jeho čepování a pohovor s porotou. Mimochodem všechno v angličtině. "Vrchlabí je maloměsto a já většinu života prožil tady," přemýšlí Jaroslav Učík o tom, co se po soutěži změnilo. "Jako mladého člověka mě to hrozně nabilo, od Prazdroje jsem dostal know-how a zdarma reklamu."

Po výhře v roce 2011 si nechal udělat krásný výčep se zachlazenou vanou, což znamená, že půllitry, do kterých tu čepuje, jsou vždy studené. Do sklepa dal tanky a restaurace dostala dnešní název Tankovna u Učíků.

Velitel dobrovolných hasičů, který miluje ragby

"Nemusím do zítřka zbohatnout, peníze vracíme do podnikání. Nemusím mít ferrari," říká Učík. Před Tankovnou stojí škodovka, přesto mu to podle jeho slov v útulné hospodě obložené dřevem frčí. Pivo má nejlepší v širokém okolí, ostatně i své zaměstnance motivuje k účasti v soutěži, která ho "nabila". Stěny zdobí fotky z mistrovství, kde bojovaly Učíkovy slečny výčepní. Holky už jsou možná lepší než já," přemýšlí.

K pivu přidal kvalitní českou kuchyni, kterou v rámci víkendových gastro akcí občas vystřídá i představením nějakého světového fenoménu, třeba steaků. Na zahradě v létě pořádá akce pro rodiny s dětmi. "Když si lidi vzpomenou, jak to tu vypadalo před deseti lety, říkají, že jsem s tím opravdu pohnul, i když jsem tak mladý," říká bez zbytečné skromnosti Učík.

A nezapomene zdůraznit, že jeho hospoda je pro místní, jen výjimečně se tu objeví někdo z větší dálky. Což je vzhledem k její poloze na okraji Vrchlabí u panelového sídliště pochopitelné. Má to i své nevýhody: "Je to maloměsto. Zveličuje se tu, musíte si dát pozor, co říkáte. A úspěch se mnohdy neodpouští," je si vědom Učík.

 

Cena za dlouhodobý přínos CSR v Česku pro Plzeňský Prazdroj 

Plzeňský Prazdroj byl oceněn v soutěži TOP Odpovědná firma, kterou pořádá platforma Byznys pro společnost, zvláštním oceněním pro firmu, která podle nezávislých hodnotitelů v jednotlivých ročnících soutěže získala vždy nadprůměrná 
hodnocení a která usiluje dlouhodobě, koncepčně a kvalitně o rozmach principů společenské odpovědnosti v Česku. 

Prazdroj získal také zlatý certifikát v kategorii TOP Velká odpovědná firma. 

V uplynulém roce pivovar představil nový program Prosperita. Všechny oblasti, které CSR program zahrnuje, Plzeňský Prazdroj řeší v úzké spolupráci s partnery, zákazníky, dodavateli, neziskovými organizacemi, regulátory a komunitami. Stejně známý je i program Respektuj 18, který cílí na prodejce a hostinské, aby nikdy nenalévali dětem a mladistvým.

Převažují ovšem výhody, lidé v hospodě jsou prý jako jedna velká rodina, chodí sem myslivci, fotbalisté, rodiny s dětmi a samozřejmě hasiči. Jaroslav Učík je totiž také velitelem Sboru dobrovolných hasičů ve Vrchlabí i ve Špindlerově Mlýně.

To, že je od mládí u hasičů, je podle Jaroslava důležité. "Hasiči nejsou lidé, kteří by se váleli doma na gauči a brečeli, že něco nejde," vysvětluje, jak mu jeho koníček pomohl v podnikání. "Všechno jde, i s rodinou." Tu má Jaroslav Učík velkou a je za to rád. Když už odpočívá, tak doma s manželkou, sedmiletým Radimkem, šestiletým Románkem a skoro dvouletou Verunkou.

Podporuje i místní klub ragby, ale nejvíce času mu  zabere jeho hasičské působení, které ho ovlivňuje i v práci. "Jako hasič vidím bouračky, člověk v momentě přijde o zdraví nebo i o život. Proto mám k alkoholu u mladistvých nekompromisní postoj: usměju se a nabídnu kofolu. Oni to už ani nezkoušejí, znají mě."

Učí čepovat studenty hotelových škol, zatím českých

S mladými pracuje Jaroslav Učík i jinak. "Poradil jsem se se sládky z Prazdroje, které jsem díky soutěži poznal, a otevřel jsem školu čepování," vysvětluje.  Objíždí hotelové školy a je rád, že může studenty "nakopnout", ukázat jim, že život lze prožít líp, než si myslí.

Do budoucna by rád školu čepování rozšířil i do světa, je totiž přesvědčen, že v Česku to umíme přeci jenom nejlépe. "Ve světě se čepuje z takzvaných zmrzlinových kohoutů, to my, výčepní nemáme rádi, říkáme tomu čepování na mezinárodní způsob."

S Ottou Haurythunem, výčepním pivnice u Pinkasů, objíždí také hospody a radí, co kde udělat lépe. Co se vlastně dá na čepování piva zkazit? 

"Třeba, že hospodský točí pivo na takzvané velehory, tedy natřikrát," vysvětluje Jaroslav Učík. Ze vzduchu se tak dostávají do piva bakterie, pivo ztrácí říz, oxiduje, pěna je tvrdá, suchá a nepoživatelná. Dalším z nejčastějších prohřešků je nedostatečná péče o čistotu, hostinští neomývají půllitry, výčepní sklo je teplé. "Lidé zapomněli, že pivo chce svou péči," obává se Učík.

Pro fotografování si uváže koženou zástěru a v devět ráno předvede mistrovskou práci s pivem: vezme z vany s vodou na čtyři stupně chlazenou čistočistý půllitr a na jeden zátah načepuje pivo s hustou bílou pěnou. Jen na jednom místě se vytvoří malá bublina. "Říkáme tomu pozdrav výčepního, za chviličku splaskne," říká vicemistr světa, a než to dopoví, je po bublině.